Ze samoty

Zmizela jsem
Za okny svého bytu
Osamělá
Toulala se ve vzpomínkách
Z nezvyku

Sama
Proč
Je mi smutno
Když jsem léta s někým žila
Stál za to každý den zkušenosti
Veskrze v průhledné skutečnosti

Věděli jsme oba
Odkud je ta zloba
Miloval jsi mě, já vím
Vzpomínám
A smutně sním

Teď sama v prázdném bytě
Čtu knihu co mě tolik děsí
Zároveň však baví

Kdo bude ten další,
Kdo bude ten pravý,
Kdo mě obejme,
Náladu mi spraví?

Kdo si vezme srdce,
Jež po lásce vášnivě touží,
Neumí být samo –
Bolestí se souží?

Na světě je mnoho lidí,
Kteří rádi zradí,
Ty jsi mě však také zradil –
To na lásce mi vadí…

Zrazena (ne)zrazuji dál,
Kdo by se mé lásky (ne)bál…
Dávám víc, než v sobě mám---
Komu teď své srdce dám?