Bez tebe nemám sílu

Když ve stínu na lavičce sedím
a nad hlavou zpívají mi ptáci,
tak jen tak do prázdna sama hledím
a vzpomínky na tebe se mi vrací.
Na to, kdy jsme se smály
a trápení jsme neměli,
na to, kdy jediná věc, které jsme se bály
byla, že by sme spolu nebyly.
Život před tím byl prostě krásný sen,
který jak mlha k ránu se rozplynul.
Teď vzpomínat na tebe zbývá mi jen,
ten nádherný čas totiž rychle uplynul.
Uvnitř mě je jen prázdné srdíčko,
newím, jak vše zase vrátím.
Cítím, jak moc chybíš mi zlatíčko,
cítím, že pomalu ale jistě tě ztrácím,
vím, že nemám ztrácet víru,
vím, že lepší je doufat jen,
Já na to vše ale už nemám sílu,
pro mne zkončil ten růžový sen.
Bez tebe prostě neumím žít,
neumím života si užívat,
bez tebe můj svět žádnou cenu nebude mít,
to ty jsi mě naučila dny tak prožívat...