Ze srdce k srdci...

Osamělost z čekání

Čekám na tebe, proč pořád nejdeš?
Osamělost a smutek,
A ty tu pořád nejseš…
Kampak jsi mi zase utek?

Já se tu trápit mám,
Neznajíc radost, ale stesk
Ano, ten já moc dobře znám…
Kde je ten počáteční lásky lesk?

Utekl daleko, stejně jako ty,
Nevím, proč na tebe dál myslím,
Ale nemůžu si pomoci,
Snad přijde někdo jiný,
lepší než ty!
Snad nejsou všichni stejní…

Tímto se s tebou loučím,
sbohem už navždy!

Labutě
Labutě jsou krásní ptáci,
nejkrásnější ze všech mají vztah,
když jedna umře - smrt je vrah,
tak ta druhá už nezná strach –
a jde za ní...

I člověk je však monogamní,
však vztah ten – krásný vždy není.
Jen chvíli vládne láska,
pak ale někdy zevšední...
Proč stane se tak toť otázka.
Kdo má všechno na svědomí?

Vinu hází jeden na druhého,
ale vinni jsou oba.
zbude už jen zloba...
V této době není to nic divného.

Zamilovaná
Vzal si mi dech,
když jednou jsem tě spatřila.
Vše bylo krásné v těch dnech,
líbilo se mi, co jsem slyšela.

Hořely mi uši,
a třásla se kolena,
úsměv ten Ti hrozně sluší,
už asi vím, co to znamená…

Přesto si mi vzdálený,
i když stojíš vedle mě,
je to tak krásný,
ale nezapadá to do sebe!?