Zásah nostalgie

Je hloupé myslet si,
že někdy bude něco jako dřív,
je hloupé myslet si,
že se nejedná o hřích.

Film, kterému jsme se smáli,
dohání tě k smutku a pláči,
píseň, při níž jste se milovali,
chladem tě halí.

Zima zlá, umrznou ti tváře,
led zakrývá tvou barvu záře,
vítr tvé vlasy nadnese,
tak jako on hladil je lehce.

V každém koutě tvého těla,
vzpomínka na něj potlačená,
vylétnout by chtěla,
vyplave na povrch a najednou si zasažená.

Nostalgie - jméno mocné,
proč ti není nic nápomocné,
kdo pomůže překonat ti ránu řeznou,
kdo bude tvou příští hvězdou?

Nostalgicky vzpomínáme,
co jsme měli a snad ještě máme,
chce se mi křičet, chce se mi řvát,
nejde jen tak přestat.

Čas uplynul,
v nedohlednu zhynul,
i ten poslední nadějný vzdech,
rozléhá se ozvěnou v mnoha případech.

Mučím se a snad mi není pomoci,
strach je pán vládnoucí,
ve mě však jen jeho jméno stále vězí,
zabít ty hlasy ve mě jde stěží.

Vrahu, vrahu, přistup blíž,
prosím tě, ať ty hlasy zavraždíš,
zamorduješ, udusíš, navždy je ze světa odstraníš,
upínám se v temnou skrýš.

Čekám na zázrak, čekám na milost,
nechci znát již minulost,
chci se zase smát a šťastnou být,
chtěla bych si zklamání z lásky opět prožít.