Platinová revoluce

Mám Tě velmi rád,
však cítím tvůj chlad,
ze snů jsi utekla napořád,
zůstanu v nich sám stát,

už není důvot se smát,
možná jen na to se ptát,
s kým budu postel stlát,
oči při polibku zavírat,

muselo se to stát?
duše zčíná osychat,
museli jsme si lhát?
chladná jsi tisíckrát...