Mému městu

Jak mám jen vyjádřit, co dlouho chtěla jsem už psát,
že projevit jsem toužila už tolikrát
jak ve Tvých zdech já léta šťastně žiji.
Snad přijmeš moji skromnou poezii.

Nespočet vyznání už vzešlo za večera
poetů brněnských tu z plnicího pera,
umělcům palety a kouzelného štětce
bylo jsi léta vděčnou inspirací.
Do ulic Tvých se znovu rádi vrací
a vdechli něžně, srdcem svým tak lehce
do pláten svých Tvou krásu, vůni, pohodu.

Jsem jenom pouhopouhý amatér,
co nedosáhne jejich vyšších sfér,
tak s umem těchto velikánů
já srovnávat se nikdy nemohu.

Když toulám se však Brnem časně k ránu
a srdce zpívá láskou k mému městu,
náhle i já tu hledám svoji vlastní cestu,
jak najít slova, jež dala by se nazvat vyznáním.

Když místy kráčím, co tak miluji,
tu prozření a náhlé poznání
ruku mou vede, pero tančí snad,
sem tam i verš se do mých slůvek vkrad.
Jak nedokonalé je moje vyznání.

Já říci jsem jen chtěla - děkuji.