Lovec a šelma XLV.

Proč má najednou tak divný pocit,
něco neznámé její klid ruší,
i dnešek do rána divně procit´,
proč náhle velký problém tuší.

Na lov odešla na krátkou dobu,
zpět rychle za mláďaty spěchala,
nic však nemělo jasnou podobu,
kde jenom klid predátora nechala.

Koťata byla stále hravá,
ráda by spolu s mámou chodila,
teď však nebyla ta chvíle pravá,
jen ona se rosou brodila.

Nedalo ji to, musela tam jít,
až zcela ke srubu se odvážila,
jistotu, že je blízko, chtěla mít,
po jeho přítomnosti zatoužila.

Našla pouze obydlí prázdné,
o to větší tíseň na ni padla,
byla sama za noci hvězdné
a rána nějak divně vadla.

Proč nejistota ji v patách chodí
a nenechává ji v noci spát,
proč strach má, když koťata ven vodí,
vždyť chtějí si bezstarostně hrát.

Sleduje každý pohyb v trávě,
jakoby cítila něčí přítomnost,
co jen se to s ní děje právě,
co stále bystří její pozornost.

Příroda životem klidným žije,
její mláďata rostou, jsou krásná,
tak proč její srdce tak mocně bije,
jen odpověď není vůbec jasná...