Projdem se...

Pojď
projdem se dnem
projdem se nocí
budem si příst v náručí
v náručí moci
kde láska je pírkem
vznášejícím se po pokoji.

Odlijem z představ
své sny a naděje
budem se líbat do kuropění
než nás den přepere
vše se nám splní
než se nadějem.

Nelze si číst z myšlenek
jen z našich očí
jsem ty a ty já
kdo nás rozdělí
když smrt je přátelská
a život tak krutý.

V osadě svých citů
hledáme slova
v šeru chladného bytu
ve chvílích štěstí
zas a znova.

Neplakej
láska je hřejivá
mazlivá
když je naše
když jsme spolu
vyladěni na stejnou notu.