Definitivní konec

Nevysral jsem se na tebe ani tehdy,
když ses na mě vysrala ty.

Někdy si říkám,
že už je toho na mě moc,
a jediná přítěž v mým životě
jsi ty,
přestanu tě milovat,
teď to opravdu chci.
Zapomenu na všechno to krásný,
co jsme spolu zažili,
tebe mi budou připomínat
už jen pořezaný žíly.
Vyhodím všechno co jsi mi dala,
nechej si všechno co jsi mi vzala,
holka, končím s tebou,
ztrácím naději,
mezi náma se to už nespraví,
nikdy,
zázraky se nedějí.
Byla jsi moje všechno,
když ses smála, já se smál,
když jsi plakala,
já s přichystaným ramenem u tebe stál.
Dal jsem ti první, poslední,
bral jsem ti smutek a trápení,
ale tohle vše už skončilo,
možná to tak snad ani být nemělo,
možná nemělo, ale musí,
zlato, naše podělaná láska se mi hnusí.
Čím víc jsem se snažil spravit to mezi náma,
tím víc mi byla kravata ke krku uvázána.
Nechtěl jsem se udusit,
proto ti ani nehodlám odpustit,
místo toho, abys mě z toho špatnýho odtáhla,
jsi mi to lano ještě víc utáhla.
A teď jsem si dal,
strašně těžkej úkol,
jen málo si věřím,
že ho splním,
ale musím na tebe ZAPOMENOUT,
jedině tak se můžu zase nadechnout.
Kdyby ses mě zeptala,
koho nesnáším, řekl bych – TEBE,
kdyby ses mě zeptala,
koho miluju, řekl bych – TEBE!
Vidíš to,
nemůžu žít ani s tebou,
ani bez tebe,
ale teď bude nejlepší,
když to skončíme.

A i když sundám všechny tvoje fotky,
a z mobilu si vymažu tvoje smsky,
z hlavy mi neodejdeš,
vždyť jsem ti přísahal,
že mi v srdci navždy zůstaneš,
jako někdo, koho jsem kdysi tak strašně miloval.

Vždycky jsi mi slibovala,
že tě nikdy neztratím,
bohužel jsi lhala,
odcházím, miláčku,
a doufám, že už se nikdy nevrátím...