Smutek
Smutek
s láskou ho objímám
je nekonečný, já vím
vzdouvajíc, usínám…
usínám s tím strachem
pohlcená smutkem
s tichým výkřikem
voláním nádherným….
/
/
má podlost prázdná
prodírá se tichem
mlčící vidina krásná
je prosycená křikem
neb je to ona, co řve
že tě chce
tiše
trpce
prázdně
smutně….
/…leč v hlouby prázdnoty
vím, že neřve marně..../
Copyright © 2008,Caracol
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Smutek, štěstí, láska, zklamání...patří k sobě, Nebýt jich, tak ani nevíme, že žijeme.
29.09.2008 17:33:00 | JaniHani
to Nikitka: jj, snad to pěkné brzy přejde, je to takový střídavý, tak uvidíme... a děkuju...
to Simísek: no, myslím, že tiché volání pochopí as jen ten, kdo zažil... a ty víš...
27.09.2008 19:24:00 | Caracol
"Jak může někdo řvát tiše?" Tak bych se zeptala, kdybych to sama neznala... a že to bolí...
27.09.2008 19:19:00 | Simísek
ST! za obsah, neb velmi dobře rozumím a chápu. Smuténková básenka, alespoň pro mne, vybavím-li si některé věci, ale jak píšeš v anotaci, jednoduše by to bez trápení nešlo. Básenka je hodně myšlenková a doufám, že brzy přinde zasejkc to pěkné. Musí přecik, ne? Vždycky to tak bývá ... tedy vetšinou. Jednou zažila, že po špatném, bylo ještě hůř :o(
27.09.2008 19:15:00 | NikitaNikaT.