srdce

Po stěnách,
útesu bolavého,
vítr si hraje
s časem na honěnou,
marně se snaží,
vymazat Tebe z něho
a pak se stejně
otáčí za ozvěnou..

Procházím údolím,
kde na mě Tebou vše dýchá,
kde milovat,
sladkým je tajemstvím,
a vše je z Tvé blízkosti
najednou z ticha..

U zvoničky malované,
tam bydlí,
v domečku malém kráska,
oči má
nádherně pomněnkové,
a že prý
JÍ říkají LÁSKA...