Děkuju...

Děkuju…

Co člověk musí vytrpět,
co všechno musí prožít,
když stojí proti celý svět
a nezbyde než závidět
velikou lásku zažít?

Když k štěstí stačí pouhých pár vět,
když radost srdce pohltí…
Chtěl bych ti tolik povědět,
chybí mi tvoje objetí

Rád bych ti řekl do očí-
na chvíli byl sám sebou,
chybí mi pocit bezpečí –
chybí mi chvíle s tebou

Jen jsem tak přemýšlel, potichu stál,
než jsem se rozkoukal, byli jsme pár
k radosti stačí pouhých pár vět,
Jsi moje štěstí, celý můj svět

Nejlepší dárek cos mohla dát,
největší co jsem si mohl kdy přát-
věřit zas v lásku, to bych moc rád,
snad už se nebudu muset jí bát

Věčně se užírám myšlenkou dravou,
snad že jsem konečně našel tu pravou
že mi snad osud vychází vstříc,
ničeho si teď nevážím víc.

Byť strávit s tebou jedinou minutu,
nechal bych všechno a všechny co znám,
za jedno objetí, za jeden polibek
řekl bych celému světu,
nehleděl na spusty výčitek,
a byl rád za to, co mám…