Lehká láska

Lehká láska

Na rohu stávala
a prodávala lásku.
V očích měla smutek,
v ústech pár slov hřejících.
Já blázen chtěl oslovit
tu černovlasou krásku.
Ale na jejích rtech
viděl jsem vždycky jenom smích.

Mé paní v bílém hábitu
já jednou přinesl růže.
Ulice byla prázdná,
jen pár stěn mlčících.
Pak jsem ji uviděl,
v náručí cizýho muže,
zůstal jsem mlčky,
jen v slzách klečící.

V nejbližsím krámě
koupím si láhev levného sektu.
A mé milé dámě
pár slov k nohám od srdce seknu.
Pak v opileckém ránu
s hlavou bolavou,
poznám dávnou pravdu,
ta dáma, je každý večer zadanou.

Za lehkou dámou
chodí vždy jen lehká láska.
Za lehkou láskou
zas jen ubohá cháska.
Ty mladíku patříš
mezi ty slušně vychované pány,
tak raděj nevšímej si
téhle lehké dámy.