1000 let

Tisíc let ses opíjel
sto let kouřil trávu,
já s tím teprve začínám
a ty ztrácíš se mi v davu.

Procházíš pouští,
zatímco já žiju v oceánu,
v koupelně chceš sprchový kout,
já starodávnou vanu.

Já miluju červený,
ty bílý víno,
hraješ si na realistu,
vyčítáš mi že jsem mimo...

Jsem stařenkou,
ty mužem v plné síle,
já vidím šedě,
ty černobíle.

Jsme spolu,
ale každý na jiném břehu.
Ty jsi vychytralým diplomatem,
já se radši peru.

Jsi sebevědomým upírem,
co se v zrcadle nevidí,
já jen malou holkou,
co se často zastydí.

Ale jsi má stopa
a já zemina, v které se rozprostíráš.
A já citím, že jen díky mě
jsi a neumíráš...