Až jednou...

Až jednou potkám tebe,
nejspíš zmodrá nebe,
a slunce bude zářit,
a já se budu tvářit,
tak hodně šťastně,
a nebude více špatně,
budu cítit štěstí,
a jak mi srdce vřeští.
Budu cítit mezi námi nítí,
a vůni jarního kvítí,
niž sama nebudu,
trochu slasti nabudu...

Až jednou budu chtít,
jenom s tebou být,
budu si jistá,
že láska je to čistá.

Až jednou myšlenky tebou se protkají,
mé smysly poté poznají,
že jenom strávit,
život celý zvrátit,
není už jenom snem,
že je to mezi nebem
a zlem.

Až jednou soudnost ztratím,
a svojí mysl potrápím,
že tě můžu ztratit,
protože za lásku svou musím i platit.

Až jednou si uvědomím,
že své sny plním,
nebude již zbytečný pláč,
proč taky? Nač?
Budu vážit si tebe,
toho pekla i nebe...