Achjo...

Znovu jako kdysi dávno,
člověk si snad nevzpomene,
kdy to bylo asi psáno,
cítím vůni toho kmene...

Známe se už déle než věčnost,
ani sám nevíš jak moc,
mezi námi je jenom volnost
celý den, ne však noc.

Nikdy víc než přáteli
my jsme se ještě nestali,
však oba jsme věděli,
že co bolí, to přebolí.

Snad jsi vážně kamarád,
to já fakt nemám ponětí,
ale kamarád taky rád,
snad tě to někdy podnítí.

Mám tě radši víc, než bych chtěla,
to však nikdy nezjistíš,
v přítomnosti tvé bych se chvěla,
nic takového teď necítíš...