To,co jsi ty

Svědomí se zarývá hluboko do mysli
Stále cítím blízkost tvého těla a chuť tvých rtů
Až přespříliš vnímám slovo „konec“ vyryté do srdce
Tak já vnímám tebe.

Náruč prázdná,i když někoho objímám
Ale nejsi to ty a to je stejné,jako by prázdná byla
Jen nicota obklopující mě kolem celého těla
Těla,které je již jen pouhou schránkou,těla,které již ztratilo víru – víru v tebe.

Tak já tě vnímám

Slova ukrytá bezpečně ve vzpomínkách
Tvé pohledy a tvá slova,jež jsou již dávno zapomenuty
Slova,jež ztratila význam a smysl a všechno co bylo už odvál čas
Čas,který nezná slitování,čas který se mi pomstil za všechno a nic neodpustil.

Jako vrah bez nože
Jako horor bez křiku
Možná úsměv bez štěstí
Možná slzy bez smutku.

Tak já vnímám tebe

A všechno s tebou spojené,co spojené mám a navždy zůstane.
Zavřel jsi mi dveře před nosem a řekl pouze
Běž a ta křídla táhni za sebou ať sny jsou ti jen přítěží
Rozum pochopil,ale srdce tomu pořád nevěří…

Jen dunivá nicota
Nicota pohlcující všechny smysly,které ještě nepřestaly fungovat
Smysly,které si pamatují chuť,vůni a všechno co máš.
Ale nic jiného již nevnímají.

Jen bořivé údery srdce,když jsi přede mnou
A zase projdeš dál
Snad jako by sis nepamatoval,jak jsi mě líbal
Jako bys zapomněl a nechtěl si vzpomenout.

Tak já vnímám tebe.

Nevím co mám dělat,snad jako by se mi osud smál
Za všechny hříchy,který mám na svědomí
Za všechnu tu špínu,kterou ve svým srdci nosím
A kterou na sebe vím jen já a ty jsi mi ukázal,jaká jsem.