Louče

Odplouvá hejno posledních červánků
dívka se s chlapcem svým naposled loučí
Poslední červánky plujou pryč po vánku
plujou nad zářivou planoucí loučí

Ta louče potichu do nocí zpívá
píseň již každý z nás musí už znát
o žalu který ti u srdce zbývá
když opouští tě ta kterou máš rád

Pomalu zmizí chuť jejího retu
náhradu poskytne ti po ní smutek
odvála ti vůně z třešňových květů
a už nic nezmění tvůj dobrý skutek

Ta louče potichu do noci pěje
píseň se odráží od stěny skal
o tom co je rozum, co je naděje
aby se jen jednou zázrak konal

Aby se vrátila ta dívka zpátky
na malou chviličku, na vteřin pět
k trápení je život až příliš krátký
a vzácný abys v něm proklínal svět

Ta louče jen lehce hlásá své sloky
po řadě za sebou není jich moc
né vždycky správný směr mají tvé kroky
né vždy je světlý den když skončí noc

Rozchod je smutek a návrat je štěstí
slovo je útěcha, ticho zas pláč
někdy ti život dá natvrdo pěstí
nejvíc když netušíš pro co a zač

Ta louče potichu do noci pěje
píseň se odráží od stěny skal
o tom co je rozum, co je naděje
aby se jen jednou zázrak konal

Dál bude pod hradem kde je i střílna
vyryto do těl pár krvavých děr
Naděje je sama o sobě silná
rozum je silnější a to je fér