Výstupní

V poledne mrznout na hřebeni
představa možná pěkná není,
v půlnoci mrznout v autobuse,
když dech se mrazem lepí k puse,
když nadáváte na průvan,
přes všechno se zas usmívám,
a prsty mě mnohem méně zebou,
když myslím na chvíle s tebou.

Ráno je voda jako led,
škoda, že nejsem domased,
dech zas se zimou sráží na okénku,
kolik je asi stupňů venku,
když tady je jako na Sibiři,
a přece se s tím člověk nějak smíří,
a teplo rozleje se do prsou,
je jich jen málo, ale jsou.

I mladé klouby vržou mrazem,
někdy je člověk trochu blázen,
a brázdí zemi bez topení,
kde prsty křehnou, rum už není,
kde vítr studí k uzoufání,
i na chladné, zmrzlé altipláni,
přinášíš teplo a úlevu tak snadnou,
vzpomínky, co nevychladnou.