Neopětovaná láska

Milovat někoho koho už člověk nemůže mít?
Proč jen zbývá mi pouze snít.
Zavřela oči slzička už padá dolů
Její srdce je jak po útoku molů
Dlaně přitiskla si k tváři
a její hlava blíží se k polštáři.
Křičet by její hrdlo chtělo,
ale její hlas jakoby něco zabilo.
Už nemá důvod proč se smát.
Tet v životě už se musí sama prát.
Jeho tělo vzal si bílí stín.
Jeho duši vzal si také sním.
Tet sama na tomhle světě dívka je.
A po zemi nakračuje nesměle.
Už deset let po jeho smrti uplynulo.
Však její srdíčko na něj nezapomělo.
Stále povečerech tiše pláče.
tiskne si svou krásnou tvář do polštáře.