Jen tak...

Dřevěný rámeček s Tvou fotografií
zasypu usušenými okvětními lístky
kdysi rudých růží.
Vyhodím jich hrst do vzduchu
a budu pozorovat,
jak se pomalu snáší dolů.
Jak se Tě něžně dotýkají.
Jak zlehka dopadají na Tvou tvář.
A v ten okamžik jim budu závidět...

...jen tak závidět...

A v příštím životě se třeba stanu růží...

A Ty budeš psát, že mi závidíš...