Mlčeti zlato

...

Vyvedu lehce z těch tvých očí
těžkooděnce

s Chárónem temně zapějeme
o běloskvoucím Styxu
vodě voděnce

až slza slzu křehce smočí
když odnikud nikam krásně jdeme
na konec apendixu
mých veršů ospalých

které ti trnem na rty kreslí
jak prsty na kalich
podivné runy
jichž překlad
bychom
neunesli

Je úkrok ještě zbabělostí
nebo už tancem
bez zvukové
přítomnosti?

Může být černá bez bělosti
a trnová
bez hladkých oblin
tvého těla?

Nepozná nikdy horkost mého čela
kdo neokusil chlad

a přesto

milovat

jde i bez těchto balastů
bez tupé nenávisti
která se
natřikráte
jistí
v mé chvále nutných
kontrastů

Chci vyvést z těch tvých očí
těžkooděnce

sám ve stupidní zbroji
na rukou co se hladit bojí
hloupé prstence

do kterých slova zatnu
jak paví péra
ze zahrad mistra Dia

Raději mlčím
zlátnu

stříbrný včera

zítra z iridia
...