Promenáda

Roky už se znali
měsíc se milovali
ve skrytu paraplete
pár minut povídali

O zatmění,
o hřmění
nabytém jmění.
O tom co bude,
co ještě není.

Jak intenzita deště slábla
Ona v náručí mu pookřála,
vlídně pousmála,
do vlasů si prsty hrábla.
Něžnou hrou do něj dloubla,
před lavičku stoupla.

Odvedli se k sobě domů
a dopřáli oba tomu,
o čem snili,
o čem mluvili,
to jak se milovali,
co v sobě nosili

Pod parapletem
na promenádě prázdno
zůstalo.
To před deštěm
ty dva, teplo těl
zahřálo.