O listí a zajících

Včerejší minuty už snědly svou večeři
a v klidu šli spát.
Včerejší den už nikdo nezměří.
Ani nemá cenu se smát.

Dnes stojím před domem bez dveří
a sebe se musím ptát.

Jaké to je být jako bez peří?
Jak se dnes má?
Proč mi nevěří?
A co se jí zdá?

Stojím dnes v ztichlých polích,
vdechuji noc z plných plic.
Zajíci jen jsou v hlavních rolích.
Žádné otázky. A víc nic.

Bez dokladů jako tulák na mezi
s křehkým listím si pohrávám.
Vůní jejích vlasů s cizokrajným kouřem
pomalu, a nerad, ze snů procitám.

Milujme to, co přichází
(jak řekl jeden hodný pán)
a ne to, co bychom si přáli.
Už nemám žádný plán.