Otázky na tělo...

Otázky na tělo…

Proč ženy říkájí ne a myslí tím ano???
To už je tak na světě dáno…
Možná proto, že potichu doufají,
Že poznáš o nich vše potají…

Co znamená své srdce někomu dát???
Na něj jen myslit a nechtít se ho vzdát???
To je touha někoho vlastnit,
Touha někomu patřit…

Znáš to, když nemůžeš usnout
A pak se ti sny nezdají???
A znáš potom ten pocit,
Kdy myšlenky se ti střídají???

Jedna za druhou pádí???
A ty se ptáš:
Proč mě ti lidi nemají rádi???
Co jsem to za člověka???

A potom v noci,
Když všechno utichne
A černé nebe se točí,
A tvůj milý na tebe pohlédne…

To potom máš před sebou jen jeho oči…
Jeho oči ohnivé, plné vášně a vzdoru,
A nevíš, co myslet si máš???
Co sakra on ví, co ty neznáš???

A potom k ránu,
Když už se usíná,
Zdá se ti o něm zas,
Jak sedíte u vína…

A váš rozhovor nese se prostorem,
Neexistuje čas,
Tím vaším hovorem,
Je rozechvěn ten tvůj hlas…

Ptáš se ho na slova,
Co tak rád užívá…
Prosím, říkej mi zas
U skleničky vína…

Jen pro tebe jsem živ
A Bůh, co nade mnou spočívá,
Nechť je mým svědkem,
Říkám ti tady a teď u vína…

Jen pro tebe jsem živ,
A nikdo jiný nebyl pro mě tím,
Čím ty jsi a budeš navždycky,
A ty víš, co tím myslím…

Ty znáš ty slova nazpaměť,
Ať už jich bylo sebevíc,
Tak musí ti každý závidět,
Tu tvoji rozzářenou líc…

Těch slov už byly tisíce,
Nestyď se za ně,
Byly pro tebe,
A byla jich velká směsice…

Slova však jen slovy zůstanou…
To ví snad i malé dítě,
Však ty víš, ta slova tě dostanou,
Jen pro ně živ jsi ať zní i krutě…

Pro toho, kdo miluje naplno,
Slova neznamenají víc,
Než jen pouhá písmena,
Písmena pouhá a pak už nic…

Ať už ti říkal ty slova kdokoliv,
Byla řečena pro tebe
A proto dnes i dřív
Vzpomínej na ně s úsměvem…

Jen pro tebe jsem živa,
A budu napořád,
Jen pro tebe jsem živa,
A budu napořád…