Láska

A když vyjde slunce zlaté,
krajinu zahalí jeho jas.
Otočím svou hlavu na polštáři,
a spatřím Tvou krásnou tvář.
Její krásu nepřekoná ani ta slunce zář.
A já si uvědomím, jak Tě miluji, zas.

Někde uvnitř vím, že kdyby Tebe nebylo,
to slunce by plakalo.
Stejně jako moje srdce,
které by bez Tvého se ztratilo.
Žít život bez lásky snad každému by vadilo.
Ty však dáváš mi víc, než by se slušelo...

Když hraje úsměv na Tvé tváři,
Když očka se Ti láskou rozzáří...
Svou radost nad tím skrýt se mi nedaří,
a jen Ty asi víš co se ve mě děje,
jen Ty víš, že v tu chvíli se mé srdce směje.

Dívám se hezky na celý svět,
který v tu chvíli voní jak nejkrásnější květ.

A kdyby tisíce lidí tu nádheru zničit by chtělo,
to srdce by se zvučně rozeznělo...
Zničilo by všechny překážky,
neboť život nelze žít bez lásky