Kateřina

Je večer , na trávě
v zahradě padlá rosa
má luční květy na hlavě
a lehce chodí bosa
má milý usměv ve tváři
a hvězdy nepomohou
když marně hledám v herbáři
kvítka spod jejích nohou

Chci byť jen na vteřinu
zas vidět Kateřinu
a tu její krásu
být zase blízko u ní
a cítit jemnou vůní
jejich plavých vlasů

Obloha s hvězdami
se tu s měsícem klene
noc hraje všemi barvami
já stojím u kamene
sleduji z povzdálí
obrysy toho těla
když hvězda z nebe přes skály
ve chvilce přeletěla

Chci byť jen na vteřinu
zas vidět Kateřinu
a tu její krásu
být zase blízko u ní
a cítit jemnou vůní
jejich plavých vlasů

A až se rozední
tak spatřím na zahradě
tu krásku nevšední
co chodila tam v sadě
Vítr jí rozcuchá
vlasy jak hřívu hříbat
povím jí do ucha
zda ji smím chvilku líbat