Možná někdy

Až přestanem si lhát,
bok po boku budeme si stát
v dobrém i zlém, jak se to říkavá,
trochu nám k tomu schází odvaha,
viď?

Opustit lásky jistoty,
neříkat já ne - to Ty,
žít každý na svou vlastní pěst
a nehledat tu naši z hvězd.

Po pádu na zem znovu vstát,
na otázky bez odpovědí přestat se ptát.
Jen vzpomínat na to krásné
a psát o tom své vlastní básně.

Přestat šeptat vyznání
lásky, co pokaždé nás omámí,
přestat na štěstí si hrát
a slzy z tváří utírat.

Já vím, že... možná někdy...

Zatím však ležíme tu na zemi
v loužích smutku a trápení...

- já to všechno vím -