co já vím...

Asi budu muset jít,
a budu tě muset nechat odejít,
za tu bolest co v sobě nosím,
všechny ty hlouposti co tropím,
nestojíš...

jen legrace a žádné skutky,
nenosíš mi ani kytky,
hádáš se se mnou o měsíce,
místo abys políbil moje líce,
už nechci...

snad někdy budeš tohle číst,
a pak to snad pochopíš,
já začala tě milovat,
podlehla slovu slibovat,
už nemůžu...

nesetkáme se a nepolíbíme,
už mě nezlomíš a my se neuvidíme,
vlastně to nebylo ani jednou,
já stávala se cudnou ženou,
tak zůstanu...

slzy mi tečou a já se loučím,
proč sakra zase brečím,
pro toho jež nikdy jsem neviděla,
do něhož jsem se hloupě zahleděla,
zbytečně...

teď končím tuhle etapu,
snad rozhodnutí toto zvládnu,
a už nebudu šílet a nadávat,
jen tiše odevzaně milovat
navždy...

přestávám si vážit sama sebe,
protože víc jsem si vážila tebe,
do nitra se zahledím,
můzu svoji políbím,
snad, co já vím...