Noční ptáci

Nocí tmou už mé sny nevstanou.
I ptáci letí neví kam,
to co můžeš, co chceš
pošli dál, dál ke hvězdám.

To co víš, vedet nechci já,
nechci a nemůžu,
vždyť i skály vítr obrousí,
tak jako mysl slova ohloupí.

Vidím ptáky,
ale slyším nebe,
který smysl klame mysl?
Chci spíš vidět, nebo slyšet?

Z ptáku strach jsem nikdy neměl,
ale tihle jsou tak jiní,
tak draví, tak silní.
Celou myslí chci je dostat ven
z mé hlavy, která je zmatená
ať nikdy nevrátí se sem,
už není cesta zpátky
snad jen přímo...
hlavou do oprátky.

Sám se ptám a sám si i odpovídám.
Na trnech z květu růže,
kdo dlouho sedí
cítí se bohatý
však chudý je a celý krvácí.
Očistit si musí cestu myslí,
jen to mu pomůže.