Pod noční oblohou

Pod noční oblohou, v závoji plných hvězd jsi krásnou větu ze svých úst něžně vznes.
Když jedna hvězda padala a já jen náhodou při tobě stála,přivynul sis mě k sobě.
Já cítila tu sílu vnitřní,jenž zachvět se v nás obou měla.Tys byl jako skála pevná a já se v ní jen chvěla.
Vnímám ten pocit vlahý,na svém těle nesměle,vždyť být tvou hvězdou na nebi je pro mě nadějné.
Mám pocit souznění,že se stejně možná ani nic v nás nezmění.Jen doufat mi dovolíš a každou noc při setmění mi tiše do nebe vyslovíš,že už to víš.