Poupě smrti a květ hříchů !

Popě smrti ,v patách hříchů ,
to už není dávno k smíchu.
Jen se koukni kolem sebe !
Každý z nás má kousek nebe,
kousek nebe a duši svojí o kterou
se tolik bojí.
Nevím proč se o ní tolik bojím,
čas na ní snad i rány zhojí.
Však květy hříchů voní dále a poupě
smrti sílí stále.

Rozhlížím se kolem sebe,
ale kde že je to moje nebe ?
A přec ho vidím každý den ,
a však promění se jenom v sen.
Každý den mám to stejné přání,
ať sen se stane bez váhání v toto
moje tajné přání.
Květy hříchů však voní dále a duše
moje slábne stále.