Nebe

Pohlédnu vzhůru, vidím nebe.
Vidím modrou, slunce, mraky
a mezi nimi tebe,
schovanou za vlčími máky.
Kdo jsi?A proč nevidím i sebe?

Nemluví, neodpovídá,
jen tiše sedí
a sem, směrem dolů zírá.
Je zvláštní, nespoutaná všehomíra.

Její pohled prší na zem,
jak liják na rovníku,
dopadá na mou hlavu
a najednou jsem slabý, bez nápadu.

Vlhký pocit celým tělem prochází,
jsem jako zmrzlý,
jsem jako ty, jsem bez nesnází
a to je jaro,
které slunce horkem provází.