Proč to bolí jen mě?

Nechal si mě jít,
už nikdy nemůžeš mě mít.
Můžu za to já,
bolest prý je dočasná.
Dál můžu jen po nocích snít,
cokoli, než opuštění, i pod zemí radši hnít.
bolest, když jsem ti lhostejná...
a tvá duše...nezraněná stále stejná.

Jakto?...má tolik bolí...

Chci usušit ti slzy,
když tě něco mrzí.
Nastavit ti rukávy,
když nechceš smrkat do trávy.
Držet tě v náručí,
když tvé srdce poručí.
Svým hlasem umět tě uspat,
když bolest nechce ustat.
Pohledem tě rozesmát,
a vědět, že nebudeš mi lhát.

Nechal si mě odejít,
a tvrdíš: ¨Bez tebe mi bude líp.¨
Nechal si mě jít daleko,
a do srdce ukryl mě hluboko.
Já tě však stále živě cítím,
jako trny řůží, co dals mi...proč vlastně?...