Holka, mne raději nechtěj

Po lesích a stráních
vedou kroky mé osamělé,
za vizí svého srdce
a Bohem Milovaným
vždy se s vírou a láskou
ubírám skrz dny podivné.

Jsem samotář a solista,
nepatřím k žádné skupině ani straně,
jsem poutník, hledač toho,
co v srdci mám,
co Nejvyšší mi vložil tam.

Jsem samotář a solista.
Na mém stromě sedím sám.
Přesto však v někdy za noci sním
jak chtěl bych tě líbat
a v náručí něžně objímat,
má vílo nádherná!

Nemohu však říci více v tento den,
nežli poznání mé smutné,
tak říkám si:
,,Holka, mne raději nechtěj"

Holka raději mne nechtěj,
všichni dopředu jdou
a stoupají vzhůru.
Já v duši se vracím
ke svým kořenům.

Oni nabírají, já odhazuji.
Oni mají doktoráty
a já jsem jen obyčejný tvor.
Nematuroval jsem
a do práce nerad vstávám.
Holka, mne raději nechtěj.

Do kina tě nevezmu
a na plesy nechodím,
jen po modlitbě toužím
a po lese chodím.
Holka, mne raději nechtěj,
nemám co ti dát.