Kovář

Přichází.. Aby stesk zahnal do kouta,
aby ukoval pevná, ocelová pouta.
Přemýšlí.. Jak začít, jaký jim tvar dát,
aby pod jejich tepem mohl každý tát.
Rozhoduje se..Pro zdobený kruh
a uprostřed popsaný pruh.
A tak se dá do díla,
z blízka ho pozoruje víla.

Rozdmýchá oheň, všude vůně mechová,
žhavá výheň, barva nachová,
před tím se nikdo nechová.

Hledí.. Na rozžhavený kov,
zatímco po obloze pluje si nov.
Potí se.. Utírá dřinu z čela,
víla jen stěží mlčela.
Uléhá.. Vyčerpán a unaven,
na slámou vystlanou zem.

Víla práci prohlíží,
v jejím lesku se vzhlíží.

Pomalu usíná.. A víla sním,
dali sbohem všedním dním.
Pouta leží nehnutě
a na nich nápis: sejmu tě!!