Vrátíš-li se, počkám

Vrátíš-li se, počkám

Jsem nemocná jen z úsměvu tvého,
srdce z tesknění mě pálí,
když vím, že jako medvídka svého,
tě nemám ani tam v dáli.

Nevím, co děláš, co v srdci máš,
mám strach, že ti nechybím.
Někomu možná polibek dáš
a vrátíš se, že se ti nelíbím.

Jsi dál, než se zdá,
mé srdce se však nedá
a bude čekat, až ho opět přijmeš.

Scházíš mi jako schází slunci den,
jako když snění postrádá sen.
V úmoru čekám, až přijdeš.

Lásko, snad se mi vrátíš,
tak jak si odjel.
Snad na mě myšlenky neztratíš,
teď, když´s mi do srdce cosi zasel.

Až stisknu tvou ruku zas,
budu vědět, žes to ty.
Až uslyším tvůj něžný hlas,
opustí mě ty tesklivé hroty.

Kdyby k tobě aspoň pírko dolétlo,
ukázalo by ti, co ve mě vzkvetlo,
poslala bych na něm lásky květ.

Posílám za tebou polibků tisíce
a stále čekám, až pohladím tvé sladké líce,
pak bude patřit nám celičký svět.