Pochopíš někdy?

Pochopíš??

Možná že pochopíš možná že ne,
ikdyž se třeba ted rozejdeme,
ve zlém či v dobrém to je přec fuk,
ja byl vždy pro tebe jen obyčejný kluk!

Jen kluk co neměl možnost jinou,
než milovat a trápit se,
tím že chce jedninou!

Žiju jak žiju,
chovám se jak chovám,
svou lasku jsem ti dal víc nic už nemám,
nechalas to proplout,
jen tak,
bez povšimnutí,
zkončil jsem sám jak otrávený rtutí!

Nikdy se s tím nesmířím!
Já prostě nemohu,
si pro mě víc,
než čím chceš sama být,
mé srdce nenajde snad nikdy klid,
budu žít dále ale již zničený,
život můj bez lásky,
je prostě bezcenný!

Nepříjmeš nikdy to co ti dávám,
vidíš jen Jeho,
a já tu strádám,
no tak se podivej víš co ti nabízím,
dávám snad málo?
Copak tohle ti za nic nestálo?

Stále chceš Jeho,
a nevidíš nic,
nechápeš to co ti chcu říc,
žiješ jen v představě,
kde ty jsi a on,
chceš jenom jeho,
bláznivý sklon!

Chtěl bych moc vědět,
v čem já jsem jiný,
co dělám špatně?
proč ani chvíli,
nemůžu tebe mít,
ja nikdy nebudu mít od tebe klid,
nechci ho teď,
nechci ho mít!

PROTOŽE MILUJU,
MUSÍ TO TAK BÝT!