Komnaty
Komnaty
Otevírám své komnaty,
potichu klepu na dveře,
poprvý, podruhý, popátý,
nevím, kdopak mi otevře.
Snad v skrytu prachu, pavučin,
v temném rohu pokoje,
kde leží stíny našich vin
šklebí se smrtka vestoje.
Snad v bledém svitu měsíce,
v jedné komůrce pokleká,
kde naděje zouvá střevíce
ukrytá láska odvěká...
k Tobě
potichu klepu na dveře,
poprvý, podruhý, popátý,
nevím, kdopak mi otevře.
Snad v skrytu prachu, pavučin,
v temném rohu pokoje,
kde leží stíny našich vin
šklebí se smrtka vestoje.
Snad v bledém svitu měsíce,
v jedné komůrce pokleká,
kde naděje zouvá střevíce
ukrytá láska odvěká...
k Tobě
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskKomentáře
Některé lásky jsou opravdu hluboko uvnitř našich domů, tak hluboko, že nám skoro zatemňují všechny ostatní komnaty...:)
28.11.2008 11:40:00 | Dota Slunská
děkuju. Ale já to vůbec nepovažuju za černé a mrazivé.
Naopak závěr je pozitivní.
20.10.2008 11:33:00 | sýc
Dnes tu hodně čtu taková... nevím, černá, mrazivá, trochu děsivá dílka... Čím to, když je venku nádherně? ST! je za obsah, pač na mě dost zapůsobil.
20.10.2008 11:12:00 | NikitaNikaT.