Kometa pro Klárku

Kometa!

Jsi jako kometa co přilétla z dáli,
Kdyžs prolétala lide jásali,
Jen já v tom davu dívajíc na tebe,
Chtěl jsem být co nejblíž,
nejblíže u nebe!

Co nejblíže k tobě,
K těm krásným pramenům,
které kdyžs tála nechalas za sebou!

Když slunce zář zářila na tebe,
Já chtěl být ještě víc,
Ještě Víc u nebe!

Ale tys odlétla,
Á já tam stál jak přikován k zemi,
Viděl jsem jen chvili,
A co to změní,
Ta chvíle mi stačila abych měl rád,
Abych se zase měl zas na co ptát.

O pár let starší I teď myslím na tebe,
Od rána do noci jen koukám na nebe,
Miluji nemohu už jinak dál,
Dal jsem ti srdce své,
A všechno co mám!

Nevím kde jsi,
kam si ho odnesla,
Zmizela si náhle neřekla kam,
Láskou se trápím,
Snad umírám.

Divíš se proč?
Proč mi tak záleží,
Na tobě na lásce k tobě,
To už je jedno,
Vše už je v hrobě spálila jsi to,
do zadu hodila,
A vlasy krásné své tímhles obarvila.

Ted ještě krásněji a více než dříve,
Zasvítíš nad zemí,
krásné to chvíle,
Kdy ale nastanou?
To nikdo neví!

Já čekám a doufám,
Že snad se zas zjeví.
Tvé vlasy krásné,
Na noční obloze,
A já tě uvidím,
V tom, zářivém povoze.
Jezdíš tam s někým nebo jen sama,
Tvá fotka v pokoji mém je už dost stará.

Ztratila barvu tvých vlasů zář,
každý den dával jsem si ji pod polštář!
Spávalo se mi sladce,
Aspoň ve snech byl jsem jen stebou.

Za chvilí pod hlínou kde budu už spát,

tam už tě nespatřím nikdy víckrát!