Píseň na rozločenou

Je to jako včera,
kdy jsme se spolu probouzeli,
ale je to pryč už zcela,
včetně písně kterou´s pěla.

Snídaně nebyla v trávě,
ale byla krásná, byla večerní.
Nevím, proč mě to tak omámilo,
přestože ani slunce nesvítilo.

Krása může být i beze slov,
složená je z pohlazení,
také obejmutí, úsměvu,
a pak přijde poblouznění.

Ještě včera cítil jsem tě,
cítil jsem tvé pohledy,
jež na mé tváři uvázly,
hru rozpoutaly a také ji rozhází.

Každé slovo bylo jako věta.
Každá minuta byla jako vteřina.
Přesně ta, která světla zhasíná
a lásku ze slov k srdci proklíná.

Třeba krásný příběh neskončí,
to ví ale jen nebe,
které vidí tisíc očí
a mně naděj dává pod obočí,
když i svět si se mnou hraje
a celá hlava se mi točí.