Plyšovej Méďa

Vzpomínka na náš první společný den,
měla sem tehdy plnou hlavu tvých očí a polibků jen,
dny šly dál a ty si mě překvapoval,
pokaždé jiný dárek, čekání před školou, docela si mě tím dostával...

Došlo na seznámení s vašima,
a od té chvíle to tak nějak začíná,
jejich nenápadné:"on není pro tebe"
to mě už od začátku vrývali, že nejste pro sebe?
a já začla uvažovat,
jak každá holka pro a proti si skládat,
já seznámila sem tě s našima,
a i naše první hádka nějak skončila,

je zajímavé se koukat z mého pohledu,
na tu pohodu, když si u nás..
a u vás?
neříkám, že ne.. jen mě neberou tolik,
co ti naši tebe...

A tak jsme přežili i prázdniny,
první týdenní rozchod,
i naše první návraty,
pochop..

tvý oči sou kouzelný,
některý gesta šílený,
a dárky?
drahý...

velkej plyšovej méďa...

Méďa a já usínáme v posteli,
a i když je to divný já se nesměji,
nepotřebuju drahý dárky v pondělí,
když svátek byl v už neděli...

Mě si nekoupíš drahou hračkou,
každodenním překvapením,
ani tou nejlepší značkou,
nejsem k zakoupení..

víš dárky obden nemají své kouzlo,
to nadšení opadne a příjde rutinní gesto,
víš?
pochopíš?

velkej plyšovej méďa...

mám divnej pocit uvnitř sebe,
že už asi nemiluju tebe,
že to všechno opadlo,
a ty si jen jedno velký lákadlo,
že s tebou prostě nechci být,
a velkej plyšovej méďa s tím neudělá nic...

Mám strach, že je to pravda...

A velkej plyšovej méďa,
už pro mě bude vážně jen hračkou...