zapomeň

Vůně pramenů vlasů
jež přivádí do úžasu
barva jasných zřítelnic
co neumí milovat na polovic
jemně tupá špička nosíku
sladkost ulpívající na rtíku
měkká ústa smělá
vědí co jim radost dělá
přitažlivá piha na líci
vidět neni při měsíci

S hebkostí kůže v dotecích
bílé jak čerstvě padlý sníh
vyniká sametová oblost hrudi
jejíž dotek na dlani nestudí
nenápadná prohlubeň pupíku
zmizí při jazyka dotyku
vynikne tak pružnost těla
při rozžhavení do běla
pak žárem klín vědět dá
jak si milování užívá

přec všechna ta nádhera
co byla věnována za šera
méně než upřímná láska se cení
i tak ji ale možné ignorovat není

říkáš zapomeň...
..
nejde to...
..
promiň