Večírek pro nezvané...

Dvě slova
Vdechnutá do větru
Změnila svět.

Žalář nejtemnější
A tisíc let samoty,
Kdo z nich je mocnější?

Touha pobila rozum
A odešla bez rozloučení.
Zanechala jen vůni hořkosti
Se závanem máty,
Co se ti vryje pod kůži.

Milimetr něžností vkreslený do tvého
Obličeje
Jako malý triumf.
A láska odezněla bez vysvětlení,
Jako by snad ani nikdy nebyla.
A zas pak tiše přišla,
Jako by se vkradla, do mých myšlenek
/do mého srdce, do mé duše, do mého těla/
Bez dovolení – večírek pro nezvané?

Trýznila,
Trápila,
Milovala.
Dvě slova vdechnutá do ztracena
Změnila náš svět.
/možná, že jednou pochopíš význam prostých slov – miluji tě/