Téměř milenci...

Konečky tvých prstů cestující po mém těle,
palmy kývající se tiše ve větru,
na pláži písek a prosluněné nebe,
naše nová touha jdoucí proti světu…

Představy…

Zpíváš mi španělské ukolébavky
a máš ten nejsladší smutek v očích,
ze rtů ti nevycházejí nadávky,
zato slzy zachytáváš v dlaních…

Chytrý klam…

Kráčeli jsme přeplněnou ulicí,
chytil jsi mě za ruku
tancoval jsi se mnou, mlčící,
při obou srdcích tlukotu...

Představy...

A když jsi mě opouštěl,
tak políbil si moje žhnoucí rty,
a řekl, že bys nezapomněl
na naše vybájené představy…

***

Sbohem, můj téměř milenci,
sbohem můj beznadějný sne,
dál snít o tobě už nechci;
byla to pouze iluze…

Nedokážu jít oceánem
nedokážu brázdit noční ulice
nedokážu se projít ránem
bez myšlenek na tebe…

Mohla jsem vědět,
že mi můžeš zlomit srdce,
protože téměř milenci to tak dělají vždy…