Podivné tušení

Pročítám řádky tvých posledních slov
co jem slyšel poslední.
Prorok a zkáza světelný rok
úder struny rozezní.

Země se slehla po tvé ladné chůzi
Před výkřiky ze sna utíkám.
Mihotavý pár světýlek v nouzi
Své dveře však zamykám.

V kořenech mandragory
opojné vzrušení.
O tom co má se stát
podivné tušení.

Jen se směj však ty víš proč
Soumrak se blíží čím dál víc.
Osud tak chtěl jen on ví proč
Prázdnota tíží nezmůžu nic.

Konec sám tvář svou nastavil.
Mám svázané ruce a pásku přes oči.
Neměl jsem sílu,abych tě zastavil
Mám svázané ruce snad se to otočí.

autor:Petr Z