překvapuje...

Tak nevím, co si mám myslet o lásce! Neustále mě překvapuje, ale ne vždy mile.

Je tak rozměrná jako moře, oceán, jako vesmír, nekonečná jako podstata sama,
ale při tom tak malá, že leckdy ji v tomhle světě nemůžem najít, menší než smítko prachu, než atom v molekule.

Je tak slepá, že nevídíme, když ostatní se nám smějou, a i když nám přináší jenom zlo a naštěstí, stále ji hledáme,
ale přitom tak průzračná, že když někoho miluje, hned vidíme, jaký je, a proto ho tak nesmírně máme rádi.

Je tak drahá, že když koupit jí chceme, žádný milion nebo dva nám na to nestačí,
ale tak levná, že každý jí mít může,ať je chudý, starý, či bohatý.

Je tak zářící, že když někoho potkáme, na první pohled ho milovat můžem
ale tak průzračná, že když ji hledáme, za vzduch schová se v bezpečí.

Je tak smělá, že nervozita, stoupne nám rychle do mysli
ale tak společenská, že bez ní, bys nepoznal přátel snad.