Zklamání

Možná,to vše byla jen hloupá nesmyslná naděje,
chci znát jednou v životě pravdu a radost.
Možná,jsem měla drív pocit,že se nic neděje
Teď se toho děje hodně až moc..

Mé černé vlasy se mi máčí v tmavých očích,
které stále vidí jeden neskutečný sen.
SEn,který byl prožit v letních nocích,
den,kdy navždy odešel.

Procházím tmavou ulicí,
očí jsou rudé,
mé srce je bolící,
bylo vše tak kruté.

Co mám dělat?
Asi čekat....

Jenže mi už nejde,
čekat až to přejde.
Musím něco udělat...
Nechci prodělat...

Teď?Se choulím na lavičce na Špilberku...
A přemýšlím o životě..
S lahví v ruce ve velkém breku.

PAk jen čekám....prostě čekám...