Honzovi...

Proč se to takhle muselo stát?
Proč už se nemůžu smát?
Proč už nejsi tu?
Proč jsem plná divných pocitů?

Já vím, něco se stalo,
Pocit štěstí mi to vzalo,
Bez tebe jsem osamocená,
Do smíchu jsem nucená.

Potkalo mě štěstí, když jsem tě poznala,
Do svého života jsem tě pozvala,
Věřící na lásku dlouhou,
Zpečetěnou velkou touhou.

Dny strávené vedle tebe,
Při té vzpomínce u srdce mě zebe,
Pořád mám v sobě kus tebe,
Tím ale ztrácím kus sebe.

Jsem tak hloupá,
Jsem holka co stále doufá,
Že všechno bude dobré,
Že zase pro ni nebe bude modré.

Tvůj pohled mě probodává,
Ale něco ve mě mi sílu dává,
Ale proč, to nevím,
Tak tu stále jenom sedím.

Odloučení dělá své,
I přesto ale vím, že mé srdce je tvé,
A dlouho ještě bude,
Ale my dva, to už asi nikdy nebude!

Chtěla bych čas vrátit zpět,
Ne teď tu v koutku tiše trpět,
Chybíš mi a ty to víš,
Jenže milovat mě už neumíš…

Miluju tě..:-(