Sorry

Promiň mi, drahá,
jsem jenom chlap,
i vůle jen někam sahá,
ale ne za vilnost mých tlap.

Nemysli si, že nemám Tě rád,
celým svým srdcem patřím jen Tobě,
ta druhá není víc než kamarád,
pro jednu chybu, není důvod k zlobě.

Ani podruhé v tom nebylo nic,
jsem jenom Tvůj, to stále platí,
když ona nosí, ty věci bez tkanic,
nezachrání mě, ani všichni svatí.

To se tak zvrtlo, ale přísahám, že samo,
nemohl jsem zabránit, třetímu kolu.
Byli tam známí, co řekli mi „Kámo!“
„S tou bych si dal říct, i na tom stolu...“

Nemohl jsem drahá, přátele zklamat,
zahřmělo pětkrát, ale pak dost,
nesmutni milá, nedělej dramat,
vždyť ta druhá, je samá kost.

Nesnesl bych přece, bez tebe být
pro jedničky prsa, vyzáblou tvář,
svou lásku k tobě nemůžu skrýt,
kvůli volání pudu, nejsem snad lhář!